Chapter Text
Regulusovi bylo jedenáct let, když poprvé v životě žárlil na Jamese Pottera.
Regulus nenáviděl davy lidí. Přílišný hluk, nechtěné dotyky, silné pachy; ať už jeho nechuť způsobovalo cokoliv, hlavní bylo to, že se v davu nechtěl nikdy a za žádných okolností nacházet. Jedinou výjimkou pro něj bylo famfrpálové mistrovství světa, kam pravidelně jezdil s rodiči a bratrem. Pravděpodobně by raději absolvoval odpolední čaj s horským trollem, než aby tu dnes musel stát (velmi barvitý nápad s trollem dostal, zrovna když se dnes ráno oblékal – mírně se rděl, když si pomyslel, jak moc ho ta hloupá představa pobavila). Dnešní den byl každopádně výjimečný z jednoho prostého důvodu; Sirius se dnes konečně po tolika útrpných měsících vracel z Bradavic domů – nebo lépe řečeno – vracel se domů za Regulusem.
Stáli společně s Kráturou na nástupišti, co nejdál stranou od křiku a lomozu natěšených rodin. I přesto však byli ze všech stran sevřeni a obklopeni čaroději, a také – k nechuti jich obou – prostými mudly. Regulus dokázal i přes svou averzi ostatní ignorovat, protože se jeho myšlenky ubíraly zcela jiným směrem. Nervózně kmital očima po studentech, kteří se právě hrnuli ven z otevřených dveří Bradavického expresu. Srdce mu v hrudi vždy trochu poskočilo, když zahlédl někoho s tmavými vlasy. Předešlý večer musel uprosit otce, aby dneska mohl na nástupiště vůbec dorazit. Probíhající návštěva od tetičky a strýčka mu hrála do karet, protože před nimi otec nechtěl ztratit tvář, a tak nakonec svolil. I tak si jeho matka neodpustila poznamenat: „Regulusi, nezapomeň, že v naší rodině není místo pro slabochy.“
Nemusela mu to připomínat, Regulus to moc dobře věděl. Matka věřila, že emoce ukazují jenom slaboši bez sebekázně. Sebekázeň je známkou síly. Bez sebekázně neexistuje řád, bez řádu vzniká chaos a chaos značí slabost.
„Čistokrevný čaroděj, kterým jsi ty, nikdy nesmí dopustit, aby vznikl chaos“, říkávala mu, když byl menší a sedával ji večer před spaním na klíně. „V čistotě je řád, to si pamatuj. Špinavá krev šmejdů a míšenců je jako stoka proudící do studny, z které čerpáme vodu. Stačí jenom jeden špatný zdroj na to, aby se otrávil zbytek.“
Regulus fascinovaně sledoval opodál stojící rodinu mudlů, ke kterým se bez zaváhání přímo z vlaku rozběhla mladá dívka. Chaos, byla první věc, která Reguluse napadla, když ji uviděl.
Rudé vlasy ji při běhu kolem hlavy tančily jako plamínky vzdouvajícího se ohně. Její tvář plná pih byla jeden velký úsměv, zelené oči přetékaly slzami. Srdečně se svým rodičům vrhla okolo krku až se jejich obličeje ztratily ve hřívě jejích neposedných vlasů. Idylku narušovala jenom vedle stojící vysoká dívka se zkříženýma rukama na prsou, která rudovlasou čarodějku propichovala vzteklýma očima. Při pohledu na tu scénu už chápal, co matka svými slovy myslela.
Ze zamyšlení ho probral dobře známý hluboký štěkavý smích, který se ozval opodál. Jeho starší bratr. Stál v otevřených dveřích vagónu, o několik palců vyšší než když ho naposledy viděl o Vánocích, a usmíval se od ucha k uchu.
Regulus byl v šoku. Připadalo mu, jako kdyby se Sirius svým úsměvem všem odhaloval. Jako na podnosu všem hrdě ukazoval své slabiny. Dělal přesně to, před čím je matka vždy varovala. Emoce je přeci dělají zranitelnými. Zranitelnost znamená slabost. Takhle se mohl tvářit jen v soukromí – pouze před svým milovaným mladším bratrem mohl ukázat, co skutečně cítí. Regulus by mu totiž nikdy neublížil. Nikdy by ho nezradil. Sirius a otevřená vřelost, kterou vůči Regulusovi choval, bylo to jediné, co doma hřálo. Vše ostatní působilo chladně a studeně a obklopovalo je stejně jako kámen, z kterého byl celý jejich dům postaven.
Sirius se přichytil rámu dveří a s teatrálním výskokem seskočil přímo z vrchního schodu až dolů na zem. Pak stihl jen tak tak uskočit na stranu, protože ze dveří náhle vyletěl jeho kufr, který z vagónu někdo vyhodil. Právě tehdy ho Regulus poprvé spatřil.
James Potter
O Vánocích jeho bratr takřka nemluvil o nikom jiném.
⊹ ˚ ₊ ★ ✵ ₊ ˚ ⊹
„Kdybys ho jen mohl potkat, Reggie! Je s ním tolik legrace! Až přijedeš do Bradavic, tak vás musím seznámit,“ šeptal mu Sirius pod rouškou tmy, zatímco společně leželi zachumláni v tlusté duchně u Reguluse v posteli. Byl zrovna předvečer Vánoc.
Sirius se k němu tajně proplížil, aby si s ním mohl popovídat. Rodiče se je snažili od bratrova příjezdu držet od sebe. Regulusovi nepřišlo tak hrozné, že se jeho bratr dostal do jiné koleje. Byl to přeci stále on, ne? Před rodiči se choval slušně a spořádaně, a nevykazoval žádné známky zkaženosti, před kterými byli celý život varováni. Matka na to však měla jiný názor.
Den po Siriusově odjezdu přišla na návštěvu tetička Druella se špatnou zprávou – Sirius byl zařazen do Nebelvíru.
„Jaká hanba! Jaká potupa! Jak se budu moct podívat zbytku rodinu do očí?“ křičela matka a rychlým krokem přecházela sem a tam v přijímacím salónku, když jim Regulus dovnitř donesl tác s čajem. Když je navštěvovala rodina, obsluhu zajišťoval Regulus a Sirius, aby se naučili „dobrým mravům a poslušnosti“.
Tetička si vzala nabízený čaj a věnovala Regulusovi jemný úsměv. Pokojem se rozléhalo pravidelné klepání matčiných podpatků o dřevěnou podlahu a její zběsilé funění. Tetička vypadala klidně, jako kdyby jí nemohla tíživá nálada v místnosti rozházet. Temně hnědé vlnité vlasy měla na zátylku svázané v úzký drdol, zatímco jí pár strategicky uvolněných pramenů rámovala bledý obličej. Seděla vzpřímeně a rovně, jak se od ženy z čistokrevného rodu Blacků očekávalo. Vypadala spíš jako výtvor renesančního sochaře než živá bytost. Regulus měl tetičku rád, i když se jí trochu bál – na rozdíl od jeho matky, u ní nedokázal poznat, co si myslí.
Tetička si zatím klidně a beze spěchu přiložila šálek k ústům a napila se. Působila, že zvažuje svoji reakci. Členové rodu Blacků nikdy nereagovali bez rozmyslu. Matka ve vypjatých situacích však nedokázala udržet své emoce na uzdě. Regulus jí to nezazlíval a tetička Druella pravděpodobně také ne. V rodině Blacků přeci proudila horká krev; její ovládání bylo na veřejnosti základem správného vychování. Avšak to stejné neplatilo za zavřenými dveřmi.
„Wal,“ začala rozvážně. Její slova stačila na to, aby se matka rázem zastavila. Funět ale nepřestala. „Vím, že je to pro tebe těžké, ale nesmíš si to klást za vinu. To, že je jablko zkažené zevnitř poznáš až teprve, když ho rozkrojíš. Dříve či později to přijít muselo; tvůj syn náš rod zahanbil. Právě teď se paktuje se šmejdy a krvezrádci. Ale i přesto,“ na chvíli se zastavila a pohlédla na otce, který celou dobu seděl mlčky na křesle naproti ní, a bezmyšlenkovitě sledoval plameny v krbu, „i přesto si myslím, že tu je ještě šance.“
„Opravdu?“ matka v ten moment doslova zatajila dech, její funění jako by rázem ustalo. Rychlým krokem se posadila vedle otce. Ten však ani nezvedl pohled.
„Ano, pokud bude Sirius zpytovat své svědomí a uvědomí si svou chybu, třeba ještě bude možná náprava. A pokud ne,“ v ten moment oči stočila k Regulusovi, „máš přeci ještě druhého syna.“
Regulus cítil, jak mu po zádech přejel mráz a vyschlo mu v ústech. Periferně viděl, že na něj teď hledí nejenom matka, ale tentokrát k němu zvedl oči i otec. Nevěděl, zda se od něj očekává nějaká odpověď. Pohlédl proto na matku a k jeho překvapení se v jejích očích zračil zápal, který tam už dlouho neviděl.
„Ano, máš pravdu, Druello,“ pronesla s úsměvem matka, „ještě tu je Regulus.“
Poté co tetička odešla, matka si zavolala Reguluse k sobě do pokoje. Když přišel dovnitř, konejšivě ho pohladila po hlavě a usmála se na něj.
„Můj drahý synu,“ začala láskyplně. Regulusovi bušilo srdce, protože věděl, že takhle se matka obvykle nechovala. Bylo to tedy špatné znamení. „Na rozdíl od svého bratra potížisty jsi byl vždycky tím, kdo si uvědomoval váhu našeho rodu a jeho poslání. Proto doufám, že mě na rozdíl od něj nezklameš a budeš naší rodině dělat nadále čest.“
„Samozřejmě, matko,“ odpověděl hluše. Nedokázal se jí podívat do očí. Věděl, jak na něm ulpívá její pohled. Neodvážil se proto ani nadechnout; nechtěl, aby poznala jeho strach. „Výborně,“ pronesla k jeho úlevě nakonec, „to je zatím vše, můžeš jít.“
S tím se sklonila, odrhnula mu vlasy a políbila ho na čelo. Regulusovi se zamlžily oči, a tak zamrkal, aby odehnal slzy. Pak se prkenně otočil a dal se k odchodu. Mezi dveřmi se ale nakonec zastavil a pohlédl zpátky.
„Matko? Mohu se na něco zeptat?“ zašeptal téměř bezhlasně. Už v ten moment se obával její odpovědi.
„Samozřejmě.“
„St-stane se něco… Siriusovi? Za trest?“
Matka ztuhla a rysy v tváři ji ztvrdly. Vypadalo to, že takovou otázku nečekala a rozhodně ji nepotěšila. Mlčela tak dlouho, že si Regulus chvíli myslel, že každou chvíli vybuchne vzteky. Nakonec se k jeho překvapení mírně usmála.
„Ano, nějaký trest dostane. Za to, že urazil náš rod. Ale ne nic, na co by už nebyl zvyklý. Pokud ukáže, že svého činu dostatečně lituje a bude se ho snažit napravit, tak to nebude mít žádné větší dopady.“
Regulus kývl a otočil se zpět k odchodu. Matka ho ale ještě zastavila.
„Regulusi,“ začala chladně, „pokud nechceš, aby to pro tvého bratra skončilo špatně, měl bys mu pomáhat…“ Na okamžik se odmlčela. Regulus v jejím hlase slyšel napětí. „…nejlépe tak, že mu půjdeš řádně příkladem. Pokud bych viděla jen náznak toho, že tě Sirius kazí… Jeho trest by byl mnohem, mnohem důraznější. Doufám, že mi rozumíš.“
Jeho tělo se napjalo; z šoku přestal dýchat.
„Ano, matko,“ vydechl nakonec.
„Výborně, můžeš jít.“
Regulus porozuměl matčiným slovům. Skrývala se za nimi jasná výhružka. Pokud bude svého bratra následovat v jeho šlépějích, dopadne to pro oba špatně. Matka věděla, že jsou si se Siriusem blízcí. Věděla, že jim na sobě vzájemně záleží, a tak toho zneužívala pro vlastní potřeby.
Regulus se ten večer proplížil do bratrova pokoje a spal v jeho posteli. Vyhasínající zbytky jeho vřelé vůně ho objímaly stejně jako by to byly Siriusovy ruce. Regulus tiše plakal do jeho peřin, dokud vyčerpáním neupadl do neklidného spánku. Když se následujícího dne vzbudil do chladivého rána, sám a se zaschlými slzami na tvářích, byl už rozhodnutý; pro záchranu svého bratra udělá vše. Bude se chovat, jak od něj rodiče očekávají a Siriuse zastoupí. Jeho bratr byl přeci vždycky tím, kdo ho chránil. Teď je řada na něm.
⊹ ˚ ₊ ★ ✵ ₊ ˚ ⊹
Jenže teď se do celého jeho plánu zapojila neplánovaná překážka. James Potter. Regulus na svém starším bratrovi vždy obdivoval, jak jistě a plynule působil každý jeho pohyb, každé jeho slovo. Když se k tomu navíc přičetla vysoká a útlá postava a sebevědomý způsob, jakým vystupoval, byl pro Reguluse Sirius ztělesním ideálu čistokrevného kouzelníka. James Potter byl Siriusův naprostý opak; byl nižší a rozložitější, jeho pohyby byly příliš rychle a roztěkaně, jak kdyby se dřív hýbal, než přemýšlel. Mluvil hlasitě, rychle a měl vysoký a zvučný smích někoho, kdo se nebojí ukázat svou pravou tvář. Kulaté křivé brýle, podle kterých ho Regulus hned poznal, vypadaly, jako by je někdo musel neustále spravovat a ony tím už navždy ztratily svůj původní tvar. Za největší ohavnost však považoval jeho vlasy; černé, trčící jako větve nepoddajného stromu na všechny strany, a tak rozcuchané, že Reguluse napadlo, jestli z Bradavic neletěl na koštěti.
Potter zatím napodobil Siriuse a seskočil vedle něj na zem nástupiště. Chvíli se zmateně rozhlížel okolo, než uviděl opodál stojící starší manželský pár. Neváhal pak ani sekundu a stejně jako předtím rudovlasá dívka, i on se svým rodičům vrhl kolem krku. Regulus ztuhl a rychle odvrátil pohled. Takhle se chovají mudlové – ne čistokrevní čarodějové, napadlo ho mimoděk. Při té myšlence se mu však zároveň úzkostně sevřel hrudník, protože si vybavil matku a otce – jejich chlad a studené pohledy.
Když Regulus konečně pohlédl zpátky, k jejich skupince zrovna nejistě přistoupil i Sirius. Něco Potterovým rodičům říkal. Regulus ho neslyšel, všiml si ale, že Sirius hleděl do země a nervózně si přitom prsty mnul zezadu krk. Paní Potterová mu věnovala laskavý úsměv, z kterého se Regulusovi opět sevřel hrudník, načež k Siriusovi bez váhání přistoupila a objala ho. Šokovaně pozoroval, jak se Siriusův postoj při jejím doteku zřetelně uvolnil.
V tem samý moment se James Potter otočil, jak kdyby vycítil, že ně Regulus hledí. Střetl se napřímo s jeho pohledem. Reguluse polilo horko.
„Jste v pořádku, mladý pane?“ ozval se vedle něj Krátura.
Regulus si uvědomil, že na okamžik přestal dýchat. Shlédl na zem a nadechl se. Když vzhlédl zpátky, James Potter už si ho nevšímal.
⊹ ˚ ₊ ★ ✵ ₊ ˚ ⊹
Po celé věčnosti, kdy se Sirius postupně se všemi svými známými a přáteli z Bradavic konečně rozloučil, na nástupišti už stáli jako jedni z posledních. Regulus dokonce při rozhovoru se svými sestřenkami stihl zjistit, že Cissy bude brzy zasnoubená, stejně jako její sestra Meda. To vysvětlovalo nejen návštěvu tetičky Druelly, ale i onu skvělou náladu jeho rodičů. Lucius Malfoy bude dobrá partie. Měl neposkvrněný čistokrevný původ, byl bohatý a jeho rodina měla politický vliv. Bella dokonce zmínila něco o jeho rozlehlém panství.
Regulus se neubránil úvahám, jakou snoubenku vyberou jeho rodiče jemu. Kromě svých sestřenek se s žádnými dívkami nebavil a ve svém věku ani žádné neznal. Věřil však svým rodičům, že zvolí dobře. I tak se náhle dostavil ten svíravý pocit v krku, který mu bránil se svobodně nadechnout. Nerozuměl tomu, proč ho myšlenky na zásnuby tak znepokojovaly. Začal proto bezmyšlenkovitě počítat zbývající studenty na nástupišti. Když spočítal i jejich rodiče a sourozence, bylo mu už mnohem lépe. Nedokázal si vzpomenout, na co předtím myslel.
„Reggie,“ řekl s úsměvem Sirius a jemně mu pocuchal vlasy, když k němu a Kráturovi konečně přišel, „snad jsi nečekal dlouho.“
Regulus polkl knedlík v krku a vrátil bratrovi úsměv.
„Ne, zrovna jsme dorazili,“ zalhal a chytil se Krátury, který je společně s bratrem přemístil domů.
⊹ ˚ ₊ ★ ✵ ₊ ˚ ⊹
Rodiče nebyli doma. Pravděpodobně šli navštívit Malfoyovi na oslavu Cissina zasnoubení. Nebo možná šli za někým úplně jiným; nebylo to důležité. Podstatné bylo, že nepočkali na příjezd svého nejstaršího syna.
Regulus viděl bolest v Siriusových očích, když si to bratr uvědomil. Sledoval, jak hned po příchodu domů beze slov vystoupal po schodišti. Poslouchal tupý zvuk, když Sirius tvrdě zabouchl dveře do svého pokoje. Hlavou mu probleskla vzpomínka na uvolněného Siriuse v objetí Potterovy matky. Zatímco stál s Kráturou v opuštěné chodbě, cítil, jak mu v krku narůstá knedlík a čím dál víc ho obklopuje chlad, zvolna prostupující jejich studeným domem.
Myslel na Jamese Pottera. Na objetí jeho rodičů. Na jejich city a lásku.
Myslel na pohled, který mu James Potter věnoval.
Bratr je doma, není se čeho bát, všechno bude jako předtím.
Jenže předtím byli jen oni dva. Sirius a Regulus. Teď mezi nimi stál někdo jiný. Regulus už nezaujímal první místo na pomyslném žebříčku oblíbenosti jeho bratra. Jeho místo teď patřilo vždy rozesmátému Jamesi Potterovi. Chlapci s křivými brýlemi a věčně rozcuchanými vlasy.
Regulus si s překvapením uvědomil, že cítí závist. Nebyl si však jistý vůči komu.