Archive of Our Own ^beta

Jeden kolečkový se opíral o stěnu u vstupu na pánské záchody. Jeho úkolem bylo kontrolovat, aby tam žádný hráč nezůstal po večerce.
Ozvalo se předposlední oznámení, aby se hráči okamžitě dostavili do sálu, protože brzy začne noční klid.
Kolečkový otočil hlavu doleva a sledoval dveře, kdy se otevřou. Neotvíraly se. Hráči zjevně neměli v plánu místo opustit.
„No nic, jdu je vyhodit,“ řekl nakonec kolegovi, taky kolečku. Otevřel dveře, nadechl se, aby zakřičel na poslední dva hráče, kteří tam zůstali, ale vteřinu na to si to rozmyslel. Viděl totiž, jak 001 doslova visí na 456, jsou k sobě přisátí jak dva puberťáci v parku a nenechavýma rukama si navzájem šmátrali po těle.
456 se na malou chvilku odsál, chytil menšího 001 za boky a s lehkostí ho vysadil na desku u umyvadel. Hned na to se na něj opět vrhl. 001 mu ovinul ruce kolem krku a prsty mu zajel do vlasů.
Až tehdy se kolečko natolik probral ze šoku, aby byl schopný zavřít dveře.
Opřel se o stěnu. „No tak to mě poser,“ vydechl.
„Co? Kuchli se? Mám zavolat někoho na úklid?“ zeptal se kolega nezaujatě a studoval místo, kde se mu začínala párat uniforma. Nit s takovým odstínem růžové nebude lehké sehnat.
První kolečko zavrtěl hlavou.
„Tak co?“
Nebyl ve stavu odpovědět.
Druhý nečekal na odpověď a natáhl se po klice. Někde za sebou slyšel prvního, jak mu říká, aby to raději nedělal, ale ignoroval ho. Čehož vteřinu na to litoval.
Honem zabouchl dveře a opřel se o stěnu vedle kolegy.
„No tak toto jsem tu ještě neviděl… Ty jo a může se to vůbec? Neměli bychom to nahlásit šéfovi?“
První kolečko zaúpěl a otočil k němu hlavu. „Nula nula jednička je šéf, ty hňupe!“
Ruka mu automaticky vyskočila k místu, kde měl pusu, kterou v překvapení otevřel. „To je…?“ prstem ukázal ke dveřím na záchody. „Páni. Tak to je … asi dost průserová situace, co?“

Youngil něžně ukončil polibek a ještě chvíli setrval v Gihunově obětí a jemně ho hladil po vlasech, než se úplně odtáhl.
„Měli bychom jít, ať není problém.“
Gihun kývl. Naposledy ho líbnul na rty a pak mu pomohl seskočit na zem.
„Běž první, půjde ještě na záchod,“ řekl menší.

Kolečkům přeběhl mráz po zádech, když viděli, že ze dveří odešel 456 sám. To mohlo znamenat dvě věci. Buď 001 nějak zlikvidoval (ale moc pravděpodobné to nebylo vzhledem k tomu, co tam ještě před chvíli prováděli) a to by byl průser jak vrata, nebo si šéf zajistil soukromí, aby se s nimi pobavil. A to taky nevěstilo nic dobrého.
Ukázalo se, že druhá varianta byla pravda. O malou chvíli se otevřely dveře a v nich stál hráč 001. Sjel je nic neříkajícím pohledem a potom k nim natáhl ruku s rozevřenou dlaní.
„Vysílačku,“ poručil si. Rozkaz byl uposlechnut okamžitě.
„Tady frontman,“ ohlásil se. „Okamžitě smazat záznamy z pánských záchodů za posledních patnáct minut.“ Potom vysílačku odevzdal a vykročil směrem k místnosti pro hráče.
Kolečka si oddechli. Že by z toho vyvázli tak hladce?
No asi ne, 001 se po dvou krocích zastavil.
„Pánové,“ začal velmi příjemným a melodickým hlasem, „uslyším jednu jedinou šuškandu o tady tomto,“ pootočil se k nim a jedním okem po nich vrhl výhružný pohled, „a příští rok budete v zeleném vy. Jasné?“
Horlivě přikyvovali.
„Fajn.“