Chapter Text
Kapitola – 17
Politické dopady
Lan XiChen si vzpomínku na první lekci hudby s Nie HuaiSangem a asistentem Mengem držel v srdci jako poklad. Přestože nebyl nešťastný, nepamatoval, kdy by byl až tak šťastný, jako když vedl Meng Yaovy ruce po strunách. A protože měl vyhlídku na další soukromé lekce, čas od času se přistihl, že se těší jako malé dítě.
Samozřejmě nezapomínal, že nese odpovědnost za všechny hosty účastnící se výuky. Lektoři hlásili výsledky, sloužící pohyb studentů, WangJi zaznamenával drobné prohřešky a stráže zasahovaly, jen pokud došlo k něčemu opravdu vážnému. Díky tomu měl XiChen dobrý přehled o dění, aniž by to muselo působit jako šmírování.
Předpokládal, že každý chápe, jak je důležité se v Gusu chovat bezúhonně – dokud za ním do knihovny nepřiběhli dva strážní s oznámením, že se princ Jiang a vikomt Jin dostali do pře.
Že by nakonec přece jen přecenil WanYinovu touhu být dokonalým princem a snahu vyhnout se problémům?
Jelikož přišli stráže, XiChen vyhodnotil situaci jako závažnou a nechal si provinilce přivést do své pracovny, kam se sám během chvíle přesunul.
„Přiveďte, prosím, WangJiho,“ požádal ještě sluhu, který tam právě utíral prach. Jelikož to byl WangJi, koho pověřil disciplínou, chtěl mít bratra po svém kroku, až přijde čas vynést trest.
Nesedl si. Stál ke dveřím zády pohled upřený z okna. XiChen byl vždy mírnější než jeho strýc. Snažil se situaci a jednotlivé aktéry v prvé řadě pochopit, než začal soudit. Nyní však v sobě potřeboval probudit přísnou autoritu vládnoucí osoby, aby provinilci okamžitě pochopili, že překročili únosnou mez.
Postřehl příchod WangJiho. Kývli si na pozdrav. XiChen nic nevysvětloval. Nemusel. Mezi bratry panovala tichá shoda.
„Dále,“ vyzval XiChen příchozí, když stráž zaklepala. Otočil se a přísně si oba předvedené přeměřil.
Jiang WanYin měl oči upřené nízko a vážnou leč strhanou tvář. Nezdál se však být nijak zraněn.
Jin ZiXun vedle něho se napřímil, vytrhl strážím a teatrálně si upravil rukávy s hlavou hrdě vztyčenou. XiChenovi však neuniklo, že za maskou vzdoru se skrývá strach – a také pohmožděniny na jeho předloktí a tváři.
„Porušili jste pravidla!“ konstatoval odměřeně. „Co mi k tomu řeknete?“ Očima přímo probodl yunmengského prince, který měl alespoň tolik slušnosti, že se zastyděl.
„Omlouvám se, Vaše výsosti,“ vypravil ze sebe WanYin ztěžka.
ZiXun si odfrkl.
Ticho…
„To je vše?“ zajímal se. Popravdě by XiChen rád slyšel nějaké vysvětlení.
WanYin znovu uhnul pohledem.
„Nešlo o souboj, ani o bitku.“
„Ale?“ Když došlo na obhajobu, byl Wei WuXian o dost výmluvnější než jeho mladší bratr. XiChen nevěděl, co si o tom má myslet.
„Zpacifikoval jsem vikomta Jina, poté co se choval nevhodně. Neudeřil mě, neprali jsme se ani jsem ho nevyzval na souboj.“
Lan XiChen si v duchu povzdechl. Žádal o vysvětlení, ne slovíčkaření. Vůbec netušil, čeho tímhle chce princ Jiang dosáhnout, což se mu obvykle nestávalo. I proto ho WanYinův postoj znepokojil víc, než by si přiznal. Zvlášť, když s každou vteřinou více a více připomínal odsouzence vedeného na popraviště.
Dobrá… Pokud je to vše, co mi k tomu můžete říct… Otočil se na druhého provinilce.
„Vikomte Jine?“
Jin ZiXun střelil po princi WanYinovi pohledem schopným vraždy, než se plně věnoval vlastní obhajobě: „Děkuji, princi Lanovi za slovo.“ Navzdory uctivým slovům však vypadal, jakoby si potřeboval odplivnout. „Jeho výsost na mne zcela bezdůvodně zaútočila, když jsem byl uprostřed přátelské konverzace s jednou z místních služebných. Připlížil se ke mně zezadu. Jistě víte, že nejsem v boji vůbec špatný. Kdybych útok čekal, jistě bych se bránil více. Takto získal princ Jiang nečestnou převahu. Jenom díky vašim strážím jsem neutrpěl žádnou větší újmu.“
Jiang WanYin se po vikomtovi ohlédl v očích nevěřicné překvapení.
Dobře, třeba se alespoň teď začne hájit…
„Chcete k tomu něco dodat?“ předal XiChen slovo opět prvnímu z mladíků.
WanYin se zarazil. Bylo na něm znát, že má hodně na jazyku, ale rty jakoby u něj tvořily nepřekročitelnou hráz.
Xichen byl trpělivý. Věděl, že někdy je těžké najít správná slova. Zvlášť v těžké situaci. Je možné, že to pro Jiang WanYina je těžká situace? Co se mohlo stát, aby nemohl říct pravdu?
Sledoval, jak WanYin ztěžka polyká a dlouze přemýšlí. Tázavě pohlédl na WangJiho, který doteď stál nehybně po jeho boku. V bratrových jantarových očích ale nalezl pouze nevraživost a nedůvěru směřovanou k ZiXunovi.
„Princi Jiangu?“ vyzval osloveného znovu. Ten s sebou trhl, zřejmě násilím vytažen z jakýchkoliv myšlenek, které mohl mít.
„Nenapadl jsem ho bezdůvodně,“ ohradil se konečně. „Ta služebná prakticky prosila o pomoc.“ Jeho hlas se stupňoval. „Třásla se odporem a strachem, protože jí držel a očuchával jako pes fenu!“ WanYinův pohled se zabodl přímo do ZiXuna. Dokonce na něj i ukázal prstem mezi obočím jasně patrnou vrásku i svém mladém věku.
ZiXun zasyčel: „Jak se opovažuješ –“
„Předpokládám,“ nenechal ho domluvit WanYin a otočil se zpět k XiChenovi, „že zneužívat služebné je proti zákonům Gusu stejně jako Yunmengu!“
Lan XiChenovy oči se nepatrně rozšířily. Tohle že udělal?
Byl rád, že WangJi pohledem ostrým jako čepel okamžitě umlčel veškerou zbývající vikomtovu bojovnost, protože on sám byl stále zaskočen mírou jeho drzosti a nabubřelé domýšlivosti.
„Takže jo, srazil jsem ho k zemi. Ale svévolně? Ani náhodou!“ WanYin se třásl a rty se mu chvěly. Od vzteku či frustrace? – to XiChen nevěděl. Ale nebylo to ani důležité. Pokud WanYin mluvil pravdu (a proč by měl o takové věci lhát?), byla celá věc ještě mnohem závažnější, než si původně myslel.
„Rozumím, princi Jiangu,“ odvětil na projev viditelně spravedlivého hněvu. „Nyní se oba odeberete do zvláštních pokojů pro hosty, pod dohledem stráží vyčkáte, dokud nebude vyhlášen náš verdikt.“
Jiang WanYin po svém výbuchu začal opět ztrácet barvu, ale prkeně se uklonil na srozuměnou.
Jin ZiXun chtěl něco namítat, ale rozmyslel se. Zda si něco sám uvědomil, nebo za to mohla nekompromisnost XiChenova hlasu, či WangJiho ledový pohled, nebylo jasné. Každopádně je korunní princ Gusu nechal vyprovodit a až když se za nimi zavřely dveře, si dovolil dlouhý povzdech.
„Ctěný bratře?“
Lan XiChen se trochu zastyděl, že WangJiho přítomnost využil jako kotvu, aby zvládl situaci.
„Omlouvám se, WangJi.“
„Bratr se nemá zač omlouvat.“
XiChen se láskyplně uchechtl.
„Tvůj názor je pro mne důležitý, to víš.“
WangJi přikývl. Jiní by řekli, že se tváří stále stejně ale XiChen viděl, jak se jeho oči proměnily v souhlas.
„Vyslechne bratr dotčenou služebnou?“
Tentokrát to byl XiChen, kdo souhlasně pokýval hlavou. Předpokládal, že by to měl být jeho další krok. Koneckonců pokud někdo zná pravdu o situaci a je nestranný, pak ona.
A měl pravdu!
Výslech služebné i zasahujících stráží mu poskytl dost informací, aby si vytvořil obrázek o celé události. Přesto se zdráhal vynést rozsudek sám – důsledky mohly být příliš vážné…
O dvě hodiny později tak seděl XiChen naproti strýci v regentově pracovně. Lan QiRen tiše vyslechl vše o závažném problému, s nímž přišel a mnul si bradku. To dělal vždy, když přemýšlel, proto jej XiChen nerušil.
„Co si myslíš, že by se mělo udělat?“ zeptal se strýc po několika minutovém mlčení. XiChen usoudil, že už má ve věci nejspíš jasno a chce mu jen pomoci, aby dospěl k jeho závěrům sám.
Nadechl se.
„Princ Jiang zjevně mluvil pravdu, vikomt ZiXun obtěžoval služebnou zvlášť nevybíravým způsobem. Šel tedy proti dobrým mravům, etickému kodexu a byl pouze krůček od porušení zákona.“
Lan QiRen přikývl zamyšleně hledě do šálku s čajem.
„Pravidlo číslo deset pro hostující šlechtice říká, že nástupem ke studiu se žák zavazuje dodržovat všechny zákony a vnitřní pravidla Gusu.“
Strýc smočil rty a souhlasně mrkl, aby synovec pokračoval.
„Bráno takto porušil Jin ZiXun mravní řád Gusu a Jiang WanYin pravidlo číslo devět o zákazu bitek a nedovolených soubojích. Obě pravidla v sobě mají klauzuli o tom, že jejich překročení se netoleruje. Měli by tedy být vyloučeni nebo přinejmenším exemplárně potrestáni.“
„Ehm,“ přitakal strýc. Porcelán zacinkal při odložení.
„Nepřijde mi však správné a spravedlivé trestat někoho, kdo sice porušil pravidlo, ale pouze proto, aby je druhý neporušil ještě zásadnějším způsobem, čímž zachránil nevinnou dívku před zneuctěním,“ povzdechl si.
Lan QiRen chvíli čekal, zda ještě něco nedodá, ale když se tak nestalo, zeptal se: „A na základě čeho, bys mu chtěl trest prominout?“
XiChen se na strýce nechápavě podíval.
„Není snad záchrana cti té dívky dostatečnou polehčující okolností?“
Lan QiRen svěsil ramena a zadíval se do tváře svého synovce s blahosklonnou trpělivostí.
„Mohl verbálně upozornit vikomta ZiXuna a vyzvat jej, aby svého jednání zanechal. Kdyby to nestačilo, mohl zavolat naši stráž…“
„Nemusel by jej nikdo slyšet. A kdyby běžel pro pomoc, riskoval by, že se vrátí pozdě.“ Nebylo to tak, že by XiChen souhlasil s WanYinovou taktikou. Hájil toho mládence hlavně proto, že si evidentně uvědomoval, co učinil. Omluvil se a projevil upřímnou lítost už při výslechu. Byl ochoten podrobit se trestu, přestože jeho oči vypovídaly o tom, že kdyby se to stalo znovu, zachoval by se stejně. Ať měl jakékoliv nedostatky v diplomacii či politice, jeho morální kompas mířil správným směrem – a XiChen jej za to nedokázal trestat.
„Polehčující okolnosti sami o sobě nestačí k prominutí trestu,“ mínil Lan QiRen. „Můžeš k nim přihlédnout při vynášení rozsudku, ne však zcela odmítnout udělit trest.“
XiChen se zamyslel.
„Pak bychom mohli použít WanYinova slova, že nešlo o bitku ani souboj, pouze o zajetí provinilce.“
Lan QiRen znovu dlouze upil ze svého šálku, než na to odpověděl: „Za prvé; princ Jiang nemá žádné právo na území Gusu kohokoliv zatýkat – tedy by se stále jednalo přinejmenším o překročení pravomocí. Za druhé; pokud řekneš, že WanYin neporušil pravidla vzhledem k jejich formulaci, musel bys osvobodit i Jin ZiXuna, neboť mu bylo v trestném činu zabráněno ještě před naplněním skutkové podstaty. Propustíš je pak bez trestu oba?“
XiChen na strýce vytřeštil oči snaže se pochopit dopad vlastního návrhu v kontextu, který regent viděl a on ne.
„Tato situace je velmi choulostivá, XiChene, rozumíš proč?“
Princ souhlasně kývl.
„Pokud nezakročíme rázně, může to vypadat, že vlastní pravidla nedostatečně vymáháme a studenti je začnou přehlížet.“
„Ano, a…?“
„Pokud je naopak vyhostíme, riskujeme, že se vládcové Lanlingu i Yunmengu urazí – a to by mohlo poškodit naše diplomatické vztahy. V krajním případě by to mohlo vést až ke konfliktu.“ To všechno XiChen věděl už dřív, nic to však neměnilo na tom, že netušil jak v takovém případě zůstat čestný, spravedlivý a nejít proti vlastnímu svědomí.
„Tedy?“ zajímal se strýc.
XiChen mu hleděl do očí neschopen odpovědi.
„Pověz, můj synovče, co udělá Gusu ve jménu míru?“
Tohle je ono?, přemítal. Škleby hyen čekající na příležitost? O takovém zachování dobré pověsti jsi tehdy mluvil, strýčku? XiChen se trhaně nadechl a dovolil si zavřít oči.
Strýc více nenaléhal. Jakoby chápal, že smířit se s těžkou úlohou takového rozhodnutí není pro XiChena vůbec jednoduché…
„Je to jejich první prohřešek,“ vydechl budoucí král tiše, jakoby ortel, který se chystá vynést, visel i nad ním samotným. „Vyloučení by mělo být až tou poslední možností. Jsou hosté a měli by dostat příležitost své chování napravit.“ Otevřel oči právě včas, aby viděl Lan QiRenův souhlasný pohled a výzvu aby pokračoval. „Exemplární potrestání by mělo být dostačující.“
„Jaké formy?“
Na tuto otázku však XiChen odpověď neznal.
„Podle zákonů Gusu náleží za pokus o zneuctění níže postavené osoby 10 až 20 ran bičem, nebo důtkami, či veřejné ponížení na pranýři,“ vypověděl Lan QiRen. „Ale jelikož je Jin ZiXun hostujícím žákem, tak podle zákonů o vzdělávání je za porušení školního řádu 1 – 50 ran kázeňským pravítkem – Ferulou. Což by se v našem případě vztahovalo i na Jiang WanYina.“
XiChen polkl. Budeme je trestat jako zlobivé děti? Ta myšlenka mu nepřipadala správná.
„Jaký trest bys v takovém případě navrhoval?“ zajímal se strýc a donutil ho tak zamyslet se nad problémem více.
Navzdory své vnitřní nechuti, XiChen odpověděl: „Jin ZiXun se provinil proti etice a mravním zásadám, ale nestihl porušit zákon jako takový. Pokud řekneme, že trest za podobné chování bude 20 ran, pak jelikož se jedná o první provinění, snížíme jej na 15?“ navrhl.
Lan QiRen přikývl.
„Jiang WanYin porušil pravidlo číslo 9 a pral se. Rvačky se netolerují, proto by základní sazba trestu měla být vyšší? Řekněme 15 ran?“
„Dvacet,“ upravil starší muž.
„Dvacet ran,“ přijal tedy XiChen nové číslo, aniž by se s ním vnitřně ztotožňoval. „Šlo o první prohřešek, stejně jako u ZiXuna, proto bychom snížili trest na 15 ran. WanYin ale navíc jednal z čestných pohnutek ve snaze chránit prokazatelně slabší osobu – 10 ran. Učinil pouze nezbytné kroky ke znehybnění vikomta Jina a nedopustil se žádného zbytečného násilí – 5 ran.“
Lan QiRen znovu přikývl. XiChenovi se dokonce zdálo, že je na něj strýc hrdý. Kéž bych i já mohl být…